Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně v roce 2001

Tomáš Mokrý, Jan Sirotek, ZO ČSS 6-25 Pustý žleb

Speleofórum 2002


Na základě výsledků průzkumů a objevných postupů z let 1999/2000 uskutečněných v koncových partiích Sloupského koridoru Amatérské jeskyně a v jejich předpokládaném pokračování ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, které se prozatím stále neúspěšně pokoušíme nalézt (viz Speleofórum 2000 a 2001) pokračovaly práce na obou výše zmíněných lokalitách, jakož i na místě z něhož doufáme vybudovat nový vchod do výše zmíněného jeskynního komplexu – našem dlouholetém pracovišti – Sloupských Vintokách i v roce 2001. První provedené práce se nesly v administrativně-legislativním tónu a zahrnovaly obnovení vyjímky na průzkum Sloupských Vintok a na povolení trhacích prací nevelkého rozsahu (rozšíření 6 m dlouhé úžiny). Na lokalitě jsme instalovali pro potřeby vrtání vzduchové potrubí, laskavě nám zapůjčené kolegy z Býčí skály a nelaskavě poškozené (ač instalované v zemi) patrně nesvéprávnými místními zemědělci. To jsme ještě nic netušili, po vyřízení většiny nutných formalit, o zdatnosti zaměstnanců Báňského úřadu, kde až do těchto chvil vesele řehtá úřední šiml a povolení k trhacím pracím stále není k dispozici.

Jakmile to umožnilo každoroční opadnutí vody v jezerech Sloupského koridoru, přistoupili jsme (letos nezvykle brzo) k dalším akcím za sifony. První akce byla zaměřena na pokračování lezeckého průzkumu ohromného komínu v Šošůvké odbočce za 2.sifonem, kde se podařilo postoupit o asi 15 m výše oblezením části převisu bránícímu postupu úzkými blátivými komíny. Další postup je možný pouze technickým lezením s využitím vrtačky. Po poslední akci chybí ještě asi 5 výškových metrů v převisu k dosažení poměrně schůdného šikmého sintrového svahu. Perspektivy otevírající se před námi v tomto komíně se obtížně formulují, o to častěji jsou však předmětem našich dohadů, diskusí a snů. V nejvyšším místě se nacházíme zhruba 70 m nad podzemním řečištěm Sloupského potoka, průměr komína činí kolem 20 m, dohlédneme ještě asi dalších 20 m vysoko do stále se zvětšující prostory nad našimi hlavami s jasným (jak doufáme) horizontálním pokračováním gigantické prostory nad našimi hlavami. Jak již bylo dříve publikováno, jedná se zřejmě o další z mohutných propastí spojující horní a nejnižší jeskynní úroveň odtokových partií Sloupského potoka – jako jsou Nagelova, Kolmá, Stupňovitá propast. Jako první z uvedených je však zdolávána opačným směrem, tedy odspodu.

Při této akci byly rovněž prozkoumány nové prostory pod vodou – odtoková část 2.sifonu, ve které mizí aktivní tok Sloupského potoka, jež lze spatřit o 400 m dále v dómu U Splasklého člunu a znovu se objevující o několik desítek metrů ve vývěrech Sloupského potoka. První sifon Sloupského koridoru leží mimo tuto odtokovou trasu a má zjevně pouze povodňový charakter. Odtoková část druhého sifonu začíná 50 m dlouhým řečištěm s mírným spádem, který posléze vytváří 15 m dlouhé jezero v puklinovité, asi 1,5 m široké chodbě. Podobný charakter mají i prostory pod vodou, kde je nutno šikmo ukloněnou nepříliš širokou chodbou sestoupit asi na 20. metr, do hloubky 12 m, kde se objevuje pěkná tunelovitá chodba rozměrů 2 x 1,5 m, jejíž dno je pokryto mírně zabahněnými kulmskými valouny, místy i značné velikosti. Sifon vede ještě o 20 m dále, kde se v hloubce 14 m lomí do vzestupné části, která má však na začátku snížený profil přiblížením vrstvy valounů ke stropu. Po prohrabání této překážky eventuelně za použití lahví na boku je možný další postup.

Další dvě akce do Sloupského koridoru byly uskutečněny za účasti čtyř potápěčů, tedy s nutností mimořádně silné logistické podpory (18 transportních vaků, kromě potápěčského i lezecké vybavení, vrtačka atd.). Jelikož naše skupina disponuje pouze třemi potápěči, přizvali jsme ke spolupráci instruktora potápěčské školy SBD Radka Husáka. Na základě této spolupráce později došlo k dohodě o vzájemném uznávání speleopotápěčských kvalifikací mezi SBD a námi praktikovanou speleopotápěčskou školou EDIP.

Tyto akce byly realizovány za mimořádně vysokého vodního stavu Sloupského potoka. Tento stav dovolil objevné postupy v 6. sifonu, který je za normálních vodních stavů nedostupný díky skutečnosti, že jeho hladina leží minimálně 2 m hluboko pod kolmým stupněm a transport lezecké techniky do těchto míst je velmi zdlouhavý. Díky vysokému vodnímu stavu se však hladina zvedla o metr výše a mohlo být přistoupeno k dalšímu pokusu o propojení těchto odlehlých partií Amatérské jeskyně s jeskyněmi Sloupsko - šošůvskými. Sifon se svým členitým charakterem podobá blízkému 7. sifonu, se kterým se také spojuje. Po 50 m od hladiny 6. sifonu se lze vynořit v prostoře nám již známé z průzkumu 7. sifonu, tedy v jezírku, obklopeném kolmými stěnami rozměrů cca 2 x 5 m o výšce asi 10 m.

Naše další pozornost byla upřena na průzkum a dokumentaci rozsáhlé chodby Do Žlebu, odbočující z hlavní chodby k JZ, tedy směrem přibližně rovnoběžně s Pustým žlebem na povrchu. Toto místo je velmi zajímavé. Morfologická situace v okolí napovídá možnosti, že se jedná o bývalou hlavní odtokovou cestu vod Sloupského potoka, který byla později zasedimentována. Pro vstup do této odbočky je nutno zdolat 8 m vysoký stupeň tvořený kulmskými valouny a sedimentem. Úvodní partie, charakteristické mocnou erozní modelací, jsou vystřídány pěknými sintrovými jezírky a dále následovány menšími prostory, ve kterých lze, pod mohutnou prolomenou sintrovou deskou, proniknout do rozměrného členitého dómu (30 x 15 x 10 m). Při akci za vysokého vodního stavu, kdy Sloupský potok tekl až k mohutným blokům před vstupem do odbočky, byl v tomto dómu slyšet aktiv na to na dně úzké neprůlezné, asi 5 m hluboké propástky v nejnižším cípu dómu. V jz. části dómu se podařilo prohrabáním kulmských valounů v šikmé, asi 10 cm vysoké chodbičce postoupit do dalšího pokračování. Jedná většinou se o nízké chodby, směrem od dómu zjevně odtokového charakteru, občas přecházející ve větší prostory. Dle lze soudit, že se jedná o obrovské prostory, téměř až po strop vyplněné sedimentem. Odbočka byla pochopitelně zmapována. Za nižších vodních stavů lze doufat v pokles hladiny v sifonu, který uzavírá cestu dále.

Velkou energii jsme vložili i do průzkumu komínů ve Vintocké odbočce, tedy v  místech jimž na povrchu odpovídá údolí Sloupského potoka v prostoru mezi hotelem Broušek a Sloupskými Vintokami. Motivem těchto prací bylo nalezení místa co nejblíže povrchu, kde by v případě příznivé lokalizace mohla být nasazena šachta z povrchu. Průzkum započal v mohutném komíně v dómu Bezpečnostních směrnic, kde se po vylezení asi 18 výškových metrů před našimi zraky objevil překrásný dóm s bělostnou výzdobou a několika dalšími výraznými komíny, rozměrů přibližně 30 x 10 x 15 m s dalším pokračováním, kde se po překonání menšího 10 m stupně, podařilo proniknout do síňky rozměrů 6 x 4 m s výrazným komínem. Tento “padl” zejména díky Z. Motyčkovi již při další akci – podařilo se v něm vylézt 30 m vysoko. Od hladiny Slouského potoka se podařilo zdolat celkem 62 výškových metrů. Celé objevy byly promptně zmapovány a při zatím závěrečné akci byl do komína transportován radiomaják, aby mohly být prostory zcela přesně zaměřeny z povrchu.

Tato akce byla zpestřena několikerou smůlou. Nejdříve zaplavením barelu, ve kterém protahujeme suché věci přes sifony. Vlivem netěsnosti či deformace vlivem tlaku v sifonu došlo nejen k rozmočení našich svačin, ale i zaplavení fotoaparátu a co bylo nejhorší k zaplavení vysílače radiomajáku. Nezbylo než ho na místě rozebrat, vylít vodu a jeho vnitřek, plný procesorů a podobného “smetí” vysušit plamenem karbidky. Ač jsme příliš nevěřili, vysílač po půlhodině již fungoval. Instalace antény radiomajáku v komíně byla rovněž poměrně akrobatická záležitost. Po návratu z jeskyně nám povrchové družstvo, lokalizující signál na povrchu sdělilo, že visíce v komíně 62 m vysoko, asi 6 km daleko od vchodu, za pěti jezery a čtyřmi sifony jsme se nacházeli pouze 50 m od hospody (hotel Broušek) v hloubce 20 m. Pomocí radiomajáku jsme zaměřili i ústí dalších komínů, nalezených v dómu, které na své vylezení teprve čekají. Nejsmutnější záležitost nás ale čekala po návratu. Obleva. Předpokládali jsme další akci do komínů následující víkend, ale příroda rozhodla jinak. V neděli započala obleva a naše kvapně naplánováná akce na úterý, která měla zachránit naši potápěčskou a lezeckou výstroj byla zastavena nastoupanou Turbínou, která znemožnila průnik k 1.sifonu. Naše výstroj nás tedy očekává toužebně leč marně očekává na konci Sloupského koridoru.

Při poslední akci jsme se rovněž navnadili na další průzkum, neboť v jedné z odboček jsme za prozatím neprůleznou úžinou spatřili prostoru značných rozměrů, na jejíž konec jen s obtížemi dosvítila silné potápěčské halogenové světlo. Naše úsilí v těchto, dá se říci nejodlehlejších partiích v českých a moravských jeskyních, bude pokračovat i v letošním roce, s akcentem na nalezení či zbudování nového vchodu do těchto krásných jeskyní, neboť průzkum prováděný ze strany Amatérské jeskyně je mimořádně náročný a to jak po stránce logistiky, nároků na materiál, počet zúčastněných osob, tak i po stránce fyzické, psychické a bezpečnostní.

 

Zpět