Průzkum Sloupského potoka v roce 2000

Tomáš Mokrý, Jan Sirotek, ZO ČSS 6-25 Pustý žleb

Speleofórum 2001


Na základě výsledků průzkumů koncových částí Sloupského koridoru na podzim 1999 a průniku 7. sifonem v lednu 2000 (viz Speleofórum 2000) jsme se rozhodli zahájit speleopotápěčský průzkum spodních pater Šošůvských jeskyní. Hlavním cílem tohoto průzkumu je nalezení snadnější přístupové cesty do prostor mezi 4. a 5. sifonem v Amatérské jeskyni. Lákavá je samozřejmě i vidina fyzického propojení obou systémů, čímž by délka Amatérské jeskyně vzrostla o více než 7 km.

Odtokové části Sloupsko-šošůvských jeskyních jsou nejodlehlejší a nejméně prozkoumanou částí těchto jeskyní. Při přípravě našich prací jsme vycházeli z bádání našich předchůdců, zejména ZO 6-03 Cerberus v roce 1988 (Horák 1989) a prací Moravského muzea v Brně (Gregor 1971-75).

Sloupský potok se v Šošůvských jeskyních objevuje poprvé v přítokovém sifonu asi 100 m před Černou propastí, protéká řečištěm na jejím dně a odtéká chodbou menších profilů s několika ponory do sifonu na dně Palmové propasti. Tato chodba je přístupná pouze za extrémně nízkých vodních stavů. Hydrologické poměry v těchto partiích byly patrně změněny necitlivým zásahem při zpřístupňování Riegrových síní a dalších chodeb v horních patrech ve 30. letech, kdy bylo využito Černé propasti jakožto vhodného úložiště vytěžených sedimentů.

Naše explorace započaly dvěma akcemi zaměřenými na seznámení s lokalitou a naplánování logistiky speleopotápěčských akcí. Při těchto akcích byla objevena rozsáhlá odbočka nalézající se vedle skalního mostu nad druhým stupněm Palmové propasti. Tyto objevy byly vzápětí zmapovány. V březnu 2000 jsme uskutečnili první speleopotápěčskou akci. Po obtížném transportu na dno Palmové propasti a vystrojení speleopotápěčů na plošině, úspěšně zde tlející již pravděpodobně od dob Absolonových, následoval ponor v levé části sifonu, při kterém bylo dosaženo maximální hloubky 15,2 m na vzdálenosti 43 m. Tato část odtokových cest je založena na výrazné tektonické poruše směrem jjv. Průstup byl veden puklinou, místy velmi vysokou o šířce max. 1m, která se zmenšuje do plazivek, ve kterých se nelze otočit a potápěč tedy musí couvat. Ve vzdálenosti 43 m se puklina uzavírá do neprůlezného profilu. Podmínky pro potápění byly při této akci velmi nepřívětivé: maximální viditelnost 0,5 m a teplota vody 2 ° C. Po vynoření z tohoto sifonu byla pro účely dalších explorací instalována vodící šňůra do Vodního dómu, ležícího na spojnici Palmové a Černé propasti. Další výzkum byl odložen z důvodu vysokých vodních stavů až do června. Při druhém pokusu se voda na dně Palmové propasti nalézala o 7 m níže oproti předešlé akci. Tentokrát jsme se snažili proniknout střední, patrně hlavní odtokovou cestou sifonu. Při tomto ponoru jsme však opět skončili u vodící šňůry zanechané zde při předchozím ponoru. Při pravé stěně sifonu se podařilo proniknout do malé kaverny, kde jsme nalezli vyvázání staré vodící šňůry, zanechané zde patrně potápěčem Plškem v roce 1959. Při tomto sestupu byl ohledán celý sifon a bylo konstatováno, že jediná odtoková cesta vede onou nepřívětivou puklinou, objevenou již při minulé akci. Puklinou lze prostupovat v několika místech nad sebou, ve všech výškách se však uzavírá. Bylo dosaženo max. hloubky 8,7 m a vzdálenosti 50 m. Při této akci jsme také provedli průzkum přítokového sifonu, který se při daném vodním stavu nacházel asi o 10 m severněji, přičemž jeho hladina ležela o 2 m výše než hladina odtokového sifonu. Podařilo se nám zde proniknout do vzdálenosti 30 m, kde končí v neprůlezných profilech. Od cca 15. metru je průstup možný pouze prohrabáváním. Výsledkem obou akcí je tedy konstatování, že Palmovou propastí cesta do Amatérské jeskyně nevede.

Nezbylo nám tedy nic jiného než zkusit štěstí jinde Naši pozornost jsme následně soustředili na chodbu spojující dno Černé propasti s propastí Palmovou. Tyto partie se nacházejí většinu roku pod vodou. Teprve v listopadu bylo možno celým cca 100 m dlouhým úsekem proniknout. Chodba za Černou propastí začíná výrazným ponorem, kterým se pravděpodobně mezi valouny kulmských břidlic ztrácí většina vod Sloupského potoka. Chodba pokračuje přes dvě studny, kterými lze přes vodní hladinu proniknout do Vodního dómu. Tato hladina byla potápěčsky s negativním výsledkem. Jedná se o pouhou vodní nádržku bez jakéhokoliv odtoku. Maximální hloubka byla 4 m. Za dané hladiny vody bylo tedy možné tímto polosifonem proniknout do Vodního dómu. Zde se nalézá ve výšce asi 5 m nadějné skalní okno, které bude předmětem našeho zájmu při některé z příštích akcí. Směrem dále k Palmové propasti se po levé straně chodby nachází významná odbočka, ve které se po zdolání asi čtyřmetrové propástky vedoucí do puklinovité prostory dá dosáhnout vodní hladiny, která se zdá být svým charakterem perspektivní ve smyslu postupu směrem k Amatérské jeskyni. Další výzkum na této lokalitě byl odložen a naše úsilí se ke konci roku opět soustředilo na průzkum koncových částí Sloupského koridoru.

Po opadnutí hladin jezer ve vstupní části koridoru mohla být počátkem listopadu uskutečněna další akce za sifony. První akci jsme zaměřili na detailní průzkum Šošůvecké odbočky, která se nachází za druhým sifonem. Pro snadnější průstup přes kolmé hlinité stupně, která zastavily objevné postupy v roce 1989, jsme za sifony transportovali kompletní lezeckou výstroj a lana. Postup ssv. směrem byl nakonec možný i volným lezením. Po překonání chodby vytvořené na vysoké puklině s již zmíněným kolmým svahem jsme pronikli do pokračování horizontální chodby, která po dalších 50 metrech končí v dómu s vodní hladinou. Pro obtížnost transportu potápěčské výstroje jsme postup tímto směrem zatím přerušili a soustředili se na komín ve velkém dómu na začátku Šošůvecké odbočky. Komín začíná při ssz. stěně dómu strmým sintrovým svahem pokrytým místy vrstvou sedimentu. Tato vrstva byla velmi nestabilní a značně znesnadňovala lezení. Sintrový svah je zhruba od výšky 30 m nahrazen písčitým sedimentem. Volným lezením se podařilo dosáhnout vrcholu tohoto svahu ve výšce cca 50 m nad hladinou 2. sifonu. Komín se v těchto místech stáčí na sever a dále pokračuje kolmým stupněm, který nešlo volným lezením zdolat. V úvahu nepřipadalo ani skobování či nýtování pro značnou rozlámanost vápence. V severovýchodní stěně však v těchto místech ústí několik menších oken a stoupající chodba. Ta po cca 10 m končí neprůlezně. Vzhledem k tomu, že tato chodba směřuje na sever, je zde možné předpokládat komunikaci s pokračováním hlavního komínu. Zhruba hodinu jsme se zde snažili kopat, ale pro absenci kvalitního bádadla se nám podařilo postoupit pouze minimálně. Většího úspěchu jsme dosáhli ve zmíněných oknech. První, které jsme zkoumali se po dvou metrech vrací zpět do ústředního komínu. Druhým lze vylézt do soustavy chodbiček vertikálního charakteru, které na dvou místech komunikují s hlavním komínem. Místy je zde velice pěkná brčková výzdoba. Volným lezením se zde podařilo postoupit o cca 20 m. Z okna, které ústí do hlavního komína nejvýše bude možné při příštím průzkumu udělat kyvadlový traverz a překonat tak kolmý stupeň komínu. Celkem tedy bylo dosaženo výšky asi 70 m nad hladinou 2. sifonu. V celém komínu je několik velmi výrazných sintrových záclon.

Druhá podzimní akce byla zaměřena čistě na fotodokumentaci prostor za prvním a hlavně pak čtvrtým sifonem. Při této akci šli dozadu celkem tři potápěči. Zároveň jsme pomocí radiomajáku přesně zaměřili polohu Kalcitového dómu na konci Vintocké odbočky a prozkoumali všechny komíny v této odbočce.

Vodní stav byl při této akci natolik příznivý, že 5. sifon se stal polosifonem a bylo tak možné pořídit i fotografie prostor mezi 5. a 7. sifonem. Ozvěna v prostorech za Kompresorovnou dává tušit existenci rozsáhlé prostory v 6. sifonu. Nakonec nám to stejně nedalo a tak jsme si celodení fotografování zpestřili “menším” objevem a to v levostranné odbočce ještě před Vintockým rozcestím. Tuto odbočku jsme hlavně plazením prodloužili asi o 200 m. Jedná se o nízkou svažující se chodbičku směřující zhruba východním směrem. Náš postup zastavil velmi nízký polosifon, který nebylo možné bez použití dýchacího přístroje překonat. Tato chodba bude při některé z příštích akcí zdokumentována.

Zatím poslední předvánoční akce byla věnována potápěčskému průzkumu sifonu na konci Šošůvské odbočky. Po vystrojení traverzu přes hlinité stupně jsme dotransportovali celé vybavení k jezeru na konci odbočky. Hlinité stupně dostaly pro stále odpadávající bloky bahna název “Bahnopád Khumbu”. Sestup k vlastnímu sifonu jsme zajistili lankovým žebříkem, abychom se vůbec se vší výstrojí dostali do vody a hlavně pak zpátky. Po zanoření plaveme chodbou oválného profilu, jejíž dno je pokryto valouny kulmských břidlic. Tuto chodbu jsme sledovali asi 30 m, kde ústí do větší prostory. Pokračování bylo možné po prohrabání sníženého ústí klesající chodbičky. Tou lze pokračovat ještě asi 20 m, kde je chodba přehrazena stmeleným nánosem valounů. Žádné další možnosti postupu jsme v těchto místech nenalezli. Na Moravský kras neobvyklá viditelnost až 7 m klesla při návratu na absolutní nulu. V sifonu se tedy podařilo proniknout cca 50 m severovýchodním směrem. Ve zbylém čase jsme zaměřili průběh celé Šošůvecké odbočky. Cestou zpět se ještě zkoušíme zanořit v odtoku z 2. sifonu, ale díky zakalení z předchozího potápění ve 2. sifonu se nám nedaří nalézt pokračování. Po návratu před 1. sifon balíme veškerou výstroj ze všech tří akcí a čekáme na příchod transportní skupiny. Celkem je z jeskyně potřeba vynést 16 velkých transporťáků. Na tomto místě je potřeba poděkovat všem, co se těchto akcí zúčastnili a bez jejichž pomoci by tento výzkum vůbec nebyl možný: Petr Celý, Janek Gajdošík, Martin Holubek, Radek Husák, Vít Kaman, Radek Maštalíř, Franci Musil, Tomáš Pavlovský, Lída a Tomáš Ondrouchovi, Iva Růžičková, Jan Škrla, a členové z dalších ZO. Jako potápěči se zúčastnili: Tomáš Mokrý, Zdeněk Motyčka a Jan Sirotek.

Na závěr lze tedy říci, že se podařilo opět trochu poodhalit tajemství odtokových cest ze Sloupsko-šošůvských jeskyní. Podařilo se několik dílčích objevů v koncových částech Slouspkého koridoru. V neposlední řadě byla pořízena fotodokumentace této části jeskyně. V průběhu řady našich akcí na obou lokalitách byla vykonávána systematická hydrologická měření a pozorování. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto exkurze se odehrávaly jak za povodňových, tak za běžných či extrémně nízkých vodních stavů, bylo možno formulovat významné hypotézy o odtoku vod Sloupského potoka. Výsledky těchto prací, překračující rámec tohoto příspěvku budou v budoucnosti samostatně publikovány.

Další výzkum na Sloupském potoku bude samozřejmě pokračovat i v roce 2001 i když zatím je opět znemožněn zvýšeným vodním stavem a nepřístupností zadních částí Sloupského koridoru.

Literatura:

Mokrý T. & Sirotek J. (2000) Nové objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum 2000: 29-33
Horák J. (1991): Výzkumy v Černé a Palmové propasti. Speleofórum ’91: 32-35
Panoš V. (1963): Sloupské okrajové údolní polje a jeho odtokové jeskyně (Moravský kras).
Sirotek J. (2000): Nové objevy na Sloupském potoce. Estavela č. 5: 29-33

 

Zpět