Nové objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně

Tomáš Mokrý, Jan Sirotek - ZO ČSS 6-25 Pustý žleb

Speleofórum 2000


Sloupský potok, jako jedna ze dvou hlavních zdrojnic podzemní Punkvy byl předmětem zájmu mnoha generací krasových badatelů, které usilovaly o nalezení předpokládaných podzemních prostor mezi propadáními Sloupského potoka ve Sloupsko-šošůvských jeskyních a propastí Macochou, ve které se podzemní Punkva poprvé objevuje na povrchu po své dlouhé pouti pod Ostrovskou plošinou.

Řešením této problematiky se jako první seriózně zabýval Prof. Absolon se svými spolupracovníky, kterým se podařilo objevem Punkevních jeskyní, nalézt nejdříve spojení propasti Macocha suchou cestou s Pustým žlebem a posléze při použití razantních hydrotechnických zákroků zpřístupnit také vodní cestu mezi Macochou a vývěrem Punkvy v Pustém žlebu. Vznikl tak nejznámější krasový fenomén v České republice - komplex Punkevní jeskyně - propast Macocha.

Další postup proti Punkvě, směrem z Macochy k jejím zdrojnicím byl po mnoho dalších let ve znamení pokusů o nalezení předpokládaných podzemních prostor pod Ostrovskou plošinou. Zde došlo k otvírkám mnoha závrtů, jejichž cílem bylo zastižení podzemního toku Punkvy Toto úsilí amatérských speleologů bylo završeno objevem Amatérské jeskyně Plánivskou skupinou brněnského Speleoklubu v r.1969. Po proplavání Povodňového sifonu byl objeven rozsáhlý komplex chodeb často velkých rozměrů s podzemním tokem Punkvy, ale i jejich zdrojnic Bílé vody a Sloupského potoka. Po proplavání sifonů mezi Amatérskou jeskyní a jeskyněmi 13C, systémem Piková dáma - Spirálová a Novou Rasovnou byl prozkoumán kompletní tok Bílé vody. Spolu s překonáním Předmacošského sifonu mezi Amatérskou jeskyní a propastí Macochou tak došlo k propojení jedné ze dvou hlavních zdrojnic Punkvy - Bílé vody - od ponoru k vývěru.

Otevřená však zůstala otázka Sloupského potoka. Postup směrem z Amatérské jeskyni směrem ke Sloupsko-šošůvským jeskyním byl složitější. Do roku 1978 byl znám Sloupský koridor pouze v úseku od dómu U Homole až k Turbíně, kde se poprvé v Amatérské jeskyni objevuje Sloupský potok. Přístup do těchto prostor je komplikován zejména 6 polosifony na začátku těchto partií. Hlavní překážkou je 2. jezero, které po větší část roku tvoří neprůstupný sifon. Za jezery pak následuje labyrint zabahněných chodeb v okolí Černého dómu. Poslední překážkou je pak samotná Turbína. V tomto místě, kde Sloupský potok mizí za značného hluku do úzké chodbičky, dochází za vyšších vodních stavů k rychlému vzestupu vodní hladiny a následující část koridoru tak zůstává odříznuta.

V roce 1978 bylo objeveno, po překonání 8 m vysokého stupně, nazvaného Beníškovo okno, další pokračování směrem ke Sloupsko-šošůvským jeskyním, v délce asi 2 km. Jedná se o rozměrné chodby s několika dómy, které jsou v zadní části protékány aktivním Sloupským potokem. Cestu ke Sloupsko-šošůvským jeskyním uzavíral sifon.

Tento sifon tvořil po mnoho dalších let nepřekonatelnou překážku. V roce 1989 se Geografický ústav ČSAV dohodl na spolupráci se ZO ČSS 6-09 Labyrint. Na podzim uvedeného roku panovaly neobvykle nízké vodní stavy a podmínky pro potápění tak byly více než vhodné. V listopadu a prosinci tak byly uskutečněny celkem tři speleopotápěčské akce pod vedením Ing. Michala Piškuly. Výsledky tohoto průzkumu překonaly všechna očekávání. Kromě 1. sifonu byly překonány ještě jeden polosifon a další dva sifony a objeveno a zdokumentováno 1200 m chodeb. Objevené prostory jsou většinou velkých rozměrů s pěknou krápníkovou výzdobou. Z hlavní chodby vybíhá několik odboček, z nichž nejvýznamnější je Šošůvecká a Vintocká. Postup směrem na Sloup opět uzavíral sifon, který však nebyl zkoumán.

V roce 1992 došlo k dohodě mezi ZO ČSS 6-19 Plánivy a GgÚ ČSAV a Amatérská jeskyně byla po dlouhé době vrácena amatérským jeskyňářům. Byl vypracován projekt dalšího výzkumu Amatérské jeskyně, ve kterém byl další průzkum a dokumentace Sloupského koridoru svěřen ZO ČSS 6-25 Pustý žleb. Naše skupina se zabývá problematikou Sloupského potoka a jeskyní vázaných na jeho tok od roku 1986. Naším hlavním pracovištěm se tehdy staly Sloupské Vintoky, které se nacházejí u paty závěrové stěny Sloupského poloslepého údolí. Pod vedením Franciho Musila ml. jsme zahájili otvírku této lokality. Postupně po prokopání 30 m hluboké šachty byl objeven rozsáhlý, 70 m hluboký členitý jeskynní systém s významným potenciálem další prolongace. Právě objevy z roku 1989 a zejména nález Vintocké odbočky směřující právě ke Sloupským Vintokům význam této lokality ještě více vyzdvihly. Hledání dalšího pokračování směrem k Amatérské jeskyni je však komplikováno změtí silně zasedimentovaných chodeb.

Od roku 1993 se činnost naší skupiny zaměřila na Sloupský koridor Amatérské jeskyně. Jak již bylo řečeno, přístup do této části jeskyně je možný pouze za příznivých vodních stavů a tak většina akcí probíhala v podzimních měsících. Byly detailně prozkoumány všechny odbočky a vylezena většina komínů. Podařilo se nám objevit a zdokumentovat několik set metrů nových prostor. Nejvýznamnějšími byly objevy dómu Trychtýřů se Sněhovým komínem, odbočky U Splasklého člunu, Za Vodopádem, U Křivého krápníku a dalších chodeb v oblasti Černého dómu. Důležitým momentem byl také objev tzv. Levého variantu, který obchází prostory kolem Turbíny a je průchozí i při značném zvýšení vodní hladiny. Částečně tak bylo omezeno riziko uzavření zadních částí koridoru při nenadálé bouřce.

Od počátku naší činnosti v Amatérské jeskyni jsme kladli velký důraz na pečlivou mapovou dokumentaci. Velmi záhy jsme se rozhodli o pořízení nové kvalitní mapy Sloupského koridoru. Bylo zahájeno zdlouhavé měření hlavního polygonu pomocí optoelektronického teodolitu s dálkoměrem. Tato práce nám trvala skoro tři roky. Nakonec jsme hlavní polygon Sloupského koridoru protáhli až ke vstupní štole, abychom získali přesný vztah podzemních prostor vůči povrchu ale i dalším jeskyním. Souběžně s těmito pracemi probíhalo mapování rozsáhlého labyrintu zabahněných a polozatopených chodeb v okolí Černého dómu. Byly také znovu zmapovány všechny odbočky. Na konci roku 1998 byla sestavena digitální mapa celého Sloupského koridoru v měřítku 1:500 a detailní mapa okolí Černého dómu v měřítku 1:100. Celkem bylo ve Sloupském koridoru zaměřeno 3105 m chodeb. Celková délka koridoru včetně objevů za 1. sifonem byla ke dni 31.12.1998 4126 m. Kromě průzkumu a mapování byla také pořízena kompletní fotodokumentace a zahájena seriózní hydrologická pozorování.

V průběhu naší činnosti ve Sloupském koridoru bylo v našem zájmu pochopitelně i dosažení prostor objevených v roce 1989 schůdnější cestou, jenž by umožnilo další explorace v těchto částech jeskyně. Po nezdařených čerpacích pokusech bylo rozhodnuto o zahájení potápěčského výcviku několika členů naší ZO. Od začátku roku 1997 postupně dva členové získali patřičnou potápěčskou kvalifikaci a po odpotápění mnoha hodin na volné vodě absolvovali na jaře 1999 pod vedením Ing. Michala Piškuly kurz jeskynního potápění.

Na podzim 1999 jsme tedy byli, po téměř tříletých přípravách, schopni naplánovat první akci za sifony. Našim hlavním cílem bylo zaměření koncových prostor objevených v roce1989 pomocí radiomajáku vůči povrchu v místě Vintocké odbočky. Za tímto účelem naši elektrotechnikové Tomáš a Lída Ondrouchovi spolu se Zdeňkem Kakáčem sestrojili radiomaják, se kterým je při použití antény o průměru 3 m možné dostatečně přesně zaměřit místo v podzemí v hloubce až 100 m. Celý systém byl úspěšně otestován na jiných místech v Amatérské jeskyni.

13.11.1999 se uskutečnila první akce za sifony. Dvojice potápěčů Mokrý - Sirotek bez problémů překonala 4 sifony a dosáhla koncových partií objevených v roce 1989. Vodní stav byl oproti akcím v roce 1989 výrazně vyšší. Z prvního sifonu vytékal aktivní tok a asi o 15 cm přepadal přes jeho hranu. 2. sifon byl zcela uzavřen. Prostory za 2. sifonem byly protékány aktivním vodní tokem, vytékajícím ze 3. sifonu, v některých místech tekoucím pouze 15 cm pod stropem chodby. 3. i 4. sifon vykazovaly stejný stav jako v roce 1989. Ve 4. sifonu jsme měli jisté komplikace s nalezením pokračování vzhledem k vysoké kalivosti vody a tudíž nulové viditelnosti. Na 2. pokus se však přece jen podařilo najít správnou cestu. Ve všech sifonech byla vyvázána nová vodící šňůra. Po překonání 4. sifonu zde byly zanechány potápěčské přístroje a po 2,5 hod od zanoření do 1. sifonu sifonu bylo dosaženo Vintocké rozcestí. Byl zde instalován radiomaják a zahájeno vysílání.

Další čas jsme věnovali rekognoskaci chodeb, které jsme doposud znali jen z vyprávění. I v zadních částech byly výrazně jiné vodní podmínky. 5. sifon oproti roku 1989 vykazoval o cca 4 m vyšší stav a tekl z něj výrazný aktiv o celkové délce asi 200 m, který se ztrácel v ponoru v jednom ze zákrutů hlavního koridoru. Hlavní náplní exkurze však bylo přemapování Vintocké odbočky a její fotodokumentace. Na jejím konci se nám podařilo objevit další pokračování směrem k západu zakončené dómem Bezpečnostních směrnic o rozměrech 8 x 3 m s výrazným komínem. Na jihozápadním konci odbočky bylo prolongováno nadějné pokračování směrem k jihu. Za sifonem jsme strávili 7 hodin.

Nemilé překvapení nás očekávalo po návratu z Amatérské jeskyně, neboť skupina provádějící lokalizaci radiomajáku na povrchu přes několikahodinové úsilí nebyla úspěšná. Kontrolou vysílače radiomajáku bylo zjištěno, že uvnitř vysílače došlo, patrně vlivem obtížného transportu v sifonech, k uvolnění kontaktu baterie. Naše snažení tedy bylo marné. Na místě se rozhodujeme o zorganizování další akce s cílem uskutečnit znovu vysílání radiomajákem, tentokrát pro lepší kontrolu ze dvou míst. Zároveň se pokusíme o překonání 5. sifonu.

V pátek 3.12.1999 se opět vydává transportní tým na namáhavou cestu Sloupským koridorem. Pro zajištění sestupu 2 potápěčů je třeba dopravit k 1. sifonu, který je od vchodu vzdálen asi 5 km, 11 těžkých transporťáků. V sobotu se tedy znovu vydáváme na konec. Po necelých dvou hodinách od zanoření do 1. sifonu jsme opět na místě Vintockého rozcestí. Tentokrát jsme museli od 4. sifonu nakonec odvláčet i všechnu potápěčskou výstroj. Konstatujeme, že oproti minulé akci voda poklesla. Znovu instalujeme radiomaják, tentokrát vylepšený o kontrolkou chodu a poté, co se několikrát ujišťujeme, že skutečně vysílá, se noříme do 5. sifonu. Jedná se o vcelku prostorný tunel o maximálních rozměrech až 3 x 3 m a je po celé délce pohodlně průchozí. Sifon směřuje na sever. Maximální hloubka byla při daném vodním stavu 7,5 m. Po 35 m se vynořujeme v jezírku na dvě prostorné kaverny, místy s bílou krápníkovou výzdobou. Směrem na východ bylo možné po prudkém svahu dosáhnout hladkého silně erodované kanálu o průměru cca 3 m bez jakýchkoli sedimentů. Ten po 10 m končí kolmým 4 m vysokým stupněm, který padá do jezera o rozměrech přibližně 2 x 6 m. To je vytvořeno na dislokaci SV - JZ a na sv. straně je evidentně uzavřeno dalším, v pořadí šestým sifonem. V ohybu kanálu je ústí malého komína, který se ve výšce 8 m uzavírá. Tyto prostory dostaly název Kompresorovna pro charakteristický zvuk bublin unikajících z 5. sifonu ještě dlouho po vynoření. Průzkum 6. sifonu byl kvůli hladkému kolmému stupni nemožný a tak se vracíme zpět. Ve zbytku času realizujeme ještě jedno vysílání radiomajákem a mapujeme prostory od Vintockého rozcestí k 5. sifonu. Po 8,5 hod za 1. sifonem se vracíme. Tentokrát bylo vysílání radiomajákem úspěšné a povrchové družstvo lokalizovalo obě místa. Vintocké rozcestí se tedy nachází přibližně 17 m jz. od domu paní Brouškové na levém okraji silnice směrem na Ostrov a Holštejn.

Vynesení všech měření do mapy a jejich porovnání vůči Sloupským Vintokům a spodním patrům Sloupsko-šošůvských jeskyní přineslo zajímavé výsledky. Doposud ne zcela prozkoumaná jižní odbočka z Vintocké chodby má jasný směr na Sloupské Vintoky a její další průzkum by tedy mohl přinést zajímavé výsledky. Největším překvapením však bylo zjištění, že 6. sifon je od odtokového sifonu ze Sloupsko-šošůvských jeskyní na dně Palmové propasti vzdálen pouhých 25 metrů. S netrpělivostí tedy připravujeme další akci.

8.1.2000 jdeme opět dozadu. Tentokrát s sebou neseme 6 m dlouhý lankový žebřík, abychom mohli sestoupit do 6. sifonu. Po překonání prvních čtyř sifonů opět následuje úmorné klouzání po hladkých valounech až k 5. sifonu. Vodní stav je opět nižší. 1. sifon tentokrát vůbec netekl a ustoupil až do zadní kaverny. V 5. sifonu byla hladina přibližně v úrovni, jakou v roce 1989 zaznamenali členové Labyrintu. Ničím se nezdržujeme a proplaváváme 5. sifon. Vynořujeme se o cca 10 m dříve a k našemu údivu pozorujeme Kompresorovnu, která se jeví jako okno ve stropu 4 m vysoké chodby. Přesně o tolik totiž klesla hladina vody. Chodba z 5. sifonu má však pokračování, kterého jsme si posledně pod vodou nevšimli. Zhruba po 30 m tato chodba končí v dalším 7. sifonu. Rozhodujeme se tedy pokračovat tudy. 7. sifon je proti předchozím značně členitý i když pohodlně průchozí. Směřuje na sever a po 15 m se lomí na SV a potom zpět k severu. Nejvyšší dosažená hloubka byla 9,5 m. Vynořili jsme se na volné hladině 3 x 5 m. Jednalo se o vysokou prostoru, do které ústí minimálně 2 komíny. Výstup do nich však nebyl možný. Žádné pokračování nad hladinou nebylo nalezeno. Cestou zpět 7. sifonem jsme zkoumali možnost dalších odboček. Díky nulové viditelnosti však toto ani mapování sifonu nebylo možné. Cestou zpět jsme ještě propojili vodící šňůry a zmapovali 5. sifon. Ve zbylém čase jsme prováděli průzkum a současné mapování jižní odbočky Vintocké chodby. Explorace skončila v poměrně velkém (5 x 15 m) dómu, který byl nazván Kalcitový dóm. Název byl zvolen dle výskytu velmi zajímavě krystalizovaných kalcitových bloků. Možné pokračování je v několika komínech jednak v samotném dómu, ale i v předchozí chodbě.V závěru akce byla v Kalcitovém dómu prováděna pachová zkouška na možné spojení s jeskyní Sloupské Vintoky avšak s negativním výsledkem.

Po zpracování mapové dokumentace lze říci, že se nacházíme již velice blízko (několik metrů) odtokovému sifonu ve spodních patrech Sloupsko-šošůvských jeskyní. Ani vzdálenost k jeskyni Sloupské Vintoky není příliš velká (cca 30 m) a pořád zůstává naděje na další postup. Motivace v tomto směru je značná, neboť zadní partie Sloupského koridoru skýtají ještě pořád velké množství neprozkoumaných míst. V průběhu našich třech exkurzí jsme se dostali jen o krůček dál. Celkem jsme změřili 468 m chodeb, z toho 198 m nově objevených. Dalších cca 50 m není dosud zmapováno. Pokud se týká propojení Amatérské jeskyně se spodními patry Sloupsko-šošůvských jeskyní, bude nezbytné zahájit potápěčský průzkum odtokového sifonu v Palmové propasti eventuelně na jiných hladinách v jeho okolí. Vzhledem k náročnosti transportu materiálu Amatérskou jeskyni se tato cesta jeví jako mnohem snazší.

Na závěr tohoto článku bychom chtěli poděkovat všem, kteří se podíleli na náročném transportu materiálu na konec Sloupského koridoru. Bez jejich pomoci by tyto akce nebyly možné. Jednalo se o členy ZO 6-17 Topas, ZO 6-25 Pustý žleb, ZO 6-22 Devon a naše přátele z polských Katowic.

LITERATURA:

Motyčka Z. (1994): Průzkum Sloupského koridoru Amatérské jeskyně. Speleofórum ’94: 6-12
Motyčka Z. (1994): Druhý rok průzkumu ve Sloupském koridoru. Speleofórum ’95: 11
Piškula M. (1990): Objevy ve Sloupské větvi Amatérské jeskyně. Speleofórum ’90: 15-16
Musil F. jun. (1989): Sloupské Vintoky. Speleofórum ’89: 70
Musil F. jun. (1989): Sloupské Vintoky. Speleofórum ’91: 44

 

Zpět