Nové objevy na podzemní Punkvě v Amatérské jeskyni

Tomáš Mokrý, Jan Sirotek, ZO ČSS 6-25 Pustý žleb

Speleofórum 2002


Objevné postupy realizované roku 2001 v nejdelším sifonu v českých jeskyních – podzemním toku Punkvy v Amatérské jeskyni navazovaly na řadu systematických výzkumů uskutečněných zde členy ZO ČSS 6-25 Pustý žleb v letech 1999 a 2000. V rámci těchto bádání bylo pod vodou postoupeno do vzdálenosti více než 500 m od Podzemního vývěru Punkvy. Potápěčské práce takovéhoto rozsahu nebyly dosud nikdy ve více než stoleté historii zkoumání Moravského krasu realizovány. S vědomím nám svěřené odpovědnosti, dychtiví nových objevů a s mírným mrazením v zádech při vědomí náročnosti a nebezpečnosti úkolů ležících na našich bedrech jsme přistoupili k pokračování průzkumů v roce 2001.

Postup v předchozích letech byl ukončen ve vzdáleností 516 m od Podzemního vývěru Punkvy. Mapa však byla vyhotovena pouze do vzdálenosti 387 m. Již od počátku nové éry průzkumu Amatérské jeskyni klademe velký důraz na systematické pořizování podrobné mapové dokumentace. Nejdůležitějším úkolem bylo tedy dokončení mapy Punkvy. Mapování hlavního polygonu a kreslením profilů bylo tedy hlavní náplní naší činnosti v zimním a jarním období roku 2001(do zvýšení vodních stavů vlivem jarní oblevy). Obtížné bylo zejména mapování rozlehlého Šikmého dómu, nalézajícího se v hloubkách od 23 m do 3 m.

Po opadnutí jarního vzdutí vod jsme v květnu konečně byli s touto nepříliš populární činností hotovi a mohli jsme přistoupit k toužebně očekávaným dalším průnikům vstříc neznámým vodám podzemní Punkvy. Již při druhé akci došlo k zásadnímu postupu až na 566. metr, kde se dvojici potápěčů Mokrý a Sirotek podařilo, po objevu malého komína s volnou hladinou, vynořit v rozsáhlé prostoře, později nazvané Čokoládovna. Jedná se o dómovitou prostoru rozměrů 5 x 12 m vyplněnou jezerem, zaklenutou ve výši 2–6 m stropem. V severozápadním cípu Čokoládovny se ve výšce asi 5 m nad hladinou nalézá okno, signalizující další možné pokračování suchých částí.

Při další exploraci jsme se hodlali pokusit o vniknutí do těchto prostor a za tímto účelem jsme do Čokoládovny dopravili odlehčenou lezeckou výstroj a teoreticky se připravili na situaci, kdy bude potápěč nastupovat do lezení přímo z vody. Po dosažení Čokoládovny se J.Sirotek odstrojil - nutno podotknout, že Čokoládovna má všude kolmé stěny a výstroj není kde zanechat - a pokusil se o výstup kolmou stěnou vylepšenou nánosy bahna. Ve výšce 6 m nad hladinou, v místě kde se kolmý stupeň již téměř lomí v horizont se pod lezcem uvolnil skalní blok zvíci 0,5 tuny, který vzápětí dopadl do jezera asi 1 m od místa, kde prodléval druhý potápěč ověšen potápěčskou výbavu svého kolegy. Pád tohoto kamene byl v následujícím okamžiku vystřídán dopadem rozladěného lezce. Po urychleném návratu z komína J.Sirotek radostně konstatoval, že mu padající kámen nepoškodil výstroj ani druha. Po nastrojení potápěčské výstroje jsme zahájili návrat. Z technicko-morálních důvodů jsme od dalšího průzkumu tohoto místa prozatím ustoupili.

Následně jsme naši pozornost soustředili na rozsáhlé prostory před Čokoládovnou, kde se podařilo sestoupit, při jedné z následujících mapovacích akcí, mohutnou studnou až do hloubky 33 m. Při jedné z dalších akcí jsme se, motivováni možností zkrácení cesty do zadních partií, pokusili o nalezení spojení místa zvaného Ohyb s touto Studnou, výsledkem byl však pouze nález rozměrného tunelu, vedoucího sice žádoucím směrem, leč po 30 m slepě ukončeného.

Uvažování o dalším postupu bylo ovlivněno zajímavou skutečností. Ačkoli se běžná viditelnost ve zkoumaných prostorách pohybovala v rozmezí 2 – 3 m, viditelnost v partiích poblíže Čokoládovny činila vždy maximálně 1 m. Tento jev bude patrně způsoben vlivem doposud neodhaleného přítoku v této oblasti. Proto jsme následující výzkum zaměřili na místa předpokládaného hlavního toku Punkvy v těchto místech – tedy na studnu a její pokračování v hloubce 33 m.

Zde došlo při následující akci k objevu nízké chodby vedoucí ze dna studny dále šikmo dolů, kde J.Sirotek dosáhl ve velmi nízké chodbě dne 14.10.2001 hloubky 34,5 m. V tomto místě chodba znovu nabývá vzestupného charakteru. Při návratu z této chodby došlo k zaseknutí potápěče. Po několika minutách se mu naštěstí podařilo uvolnit. Banální problém se však stal fatálním ve chvíli, kdy potápěč při vystřídání automatik zjistil nefunkčnost druhé z automatik způsobené zřejmě vniklým pískem do druhého stupně při plazení v nízké chodbě. Vzhledem k tomu, že při vyprošťování z úžiny potápěč neměnil automatiky, byla značně překročena spotřeba vzduchu v lahvi s funkční automatikou. Zbývající zásoba vzduchu byla tedy nepostačující pro návrat do. Tento fakt byl signalizován druhému potápěči. Větší část cesty zpět do více než 300 m vzdálené Tůně BK absolvoval tedy J. Sirotek zakousnutý v jedné z automatik T. Mokrého. Návrat i přes poměrně časté střídání hloubek proběhl nakonec bez problémů. Po šťastném vynoření jsme konstatovali, že nácvik krizových situací, uskutečněný týden před tím na Křetínské přehradě v téměř nulové viditelnosti, byl více než prozřetelný. Dalším poznatkem byla potřeba použití jiného dýchací směsi než vzduchu při příštích akcí do těchto míst. V hloubce přes 30 m navíc v jeskynních podmínkách je totiž již patrné dusíkové opojení, což zcela určitě ovlivňuje bezpečnost potápěče. Po této “zajímavé” příhodě se nám zdálo vcelku přiléhavé pojmenování dotčené lokality názvem vypůjčeným od J. Nerudy – Studna Hřbitovního kvítí.

Průběžně aktualizovaná mapa podzemního toku Punkvy a její souvislosti vedly k zajímavým poznatkům. Vynesení mapy do povrchové situace odhalilo skutečnost, že v místech za Šikmým dómem podzemní Punkva vede pod závrtovou depresí Hedvábná a zřejmě komunikuje z nejhlubším místem v této oblasti Maislovým (Jalového) závrtem, i když nejníže zastižená hladina vody v tomto závrtu leží v nadmořské výšce 371 m a je tedy o 14 m výše než podzemní Punkva v těchto místech. Můžeme tedy poskytnout satisfakci generacím krasových badatelů, Karlem Absolonem počínaje, kteří se pokoušeli z Hedvábné o průnik do předpokládaného jeskynního systému.

Další skutečností, námi více méně očekávanou byl směr chodeb podzemní Punkvy, který se s drobnými odchylkami držel v linii SV, tedy přímo na Šolimovu mísu, kde se Punkva v Amatérské jeskyni poprvé objevuje. Vzdálenost nejzazšího námi dosaženého místa na podzemní Punkvě – Čokoládovny od Šolimovy mísy činí zhruba 150 m. Logicky jsme se tedy pokusili o průnik ze Šolimovy mísy. Zde nás čekalo jedno z největších překvapení při obnoveném potápěčském průzkumu v Amatérské jeskyni.

Hydrologicky unikátní Šolimova mísa byla pochopitelně již dříve podrobena potápěčskému průzkumu, poprvé v letech 1972–1975 v rámci výzkumů GgÚ ČSAV, podruhé potápěči Labyrintu, kteří zde uskutečnili několik nahodilých sestupů v rozmezí let 1984–1993. Závěry obou dříve provedených zkoumání konstatovaly, že Šolimova mísa nemá jasný odtok a není spojena průchodným způsobem s hlavním tokem Punkvy. Při hledání odtoku se podařilo dosáhnout maximální hloubky 15 m přímo v Šolimově místě, pomineme-li nález pravděpodobného přítoku v roce 1993, kdy bylo dosaženo hloubky 40 m.

Naše první akce v Šolimově míse, která původně měla být zaměřena na revizi právě tohoto pravděpodobného přítoku. Při orientačním ohledání dna Šolimovy mísy se nám však v jv. cípu, v hloubce 13 m podařilo postoupit nevelkou (0,8 x 1 m), šikmo ukloněnou chodbou dále. V hloubce 16 m profil mírně zvětšuje, chodba však dále klesá až do 22 m, kde přechází do tunelovité horizontální chodby o šířce 2–3 m a výšce 1–2 m, která vede v hloubkách oscilujících mezi 20–22 m. Dno chodby je pokryto silnou vrstvou řídkého kalu (až 1 m), který znesnadňuje orientaci v této prostoře. Svým charakterem se chodba blíží prostorám, které známe z průniků uskutečněných z druhé strany – z Podzemního vývěru Punkvy, hloubkově situace rovněž odpovídá. Postup byl prozatím ukončen na 40m chodby (která však pokračuje). K předpokládanému spojení chybí tedy cca 100 m. Tyto objevné postupy nebyly prozatím zdokumentovány, neboť v závěru roku se naše pozornost upřena na naše hlavní pracoviště v Amatérské jeskyni – Sloupský koridor.

Nicméně již nyní lze konstatovat skutečnost, že zkoumání našich předchůdců a závěry na základně nich formulované je třeba zásadně poopravit, zejména ve smyslu, že Šolimova mísa nemá průlezné spojení s hlavním koridorem Punkvy, jak se chybně domníval Přibyl (1980) a na základě dalších zkoumání i Piškula (1984, 1994, 2000). Průzkumné práce budou pochopitelně pokračovat i v roce 2002 a to i přes zvyšující se nároky na fyzickou připravenost, psychickou odolnost a technickou vybavenost potápěčů.

Ne nepodstatným, nicméně zásadním faktorem je logistická podpora nepotápějících se členů naší ZO, jakož i členů dalších skupin ČSS, bez nichž by nebylo myslitelné uspřádání jediné akce. Nelze jinak, než touto formou opět poděkovat našim “nejvěrnějším Klusákům” Lídě a Tomáši Ondrouchovým, Ivě Růžičkové, Honzovi Škrlovi, Jankovi Gajdošíkovi a Petru Celému.

Na závěr několik statistických údajů o našem působení na podzemní Punkvě: bylo zdokumentováno 600 m chodeb na hlavním polygonu, 85 m mimo hlavní polygon, při 31 sestupech dvojice potápěčů bylo stráveno pod vodou 912 minut a uplaváno více než 6,8 km.

 

Zpět