Moravský Kras, Stovka

 

5.10.2002

 

Účastníci: Radoslav Husák, Jiří Huráb

 

Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádný podpůrný tým, transportovali jsme veškerou výstroj sami. Jako první jsme nesli dvojčata. Když jsme vstoupili do proudu Punkvy v tunelu, liboval jsem si nejdříve, jak jsem si dobře zastrčil overal do holinek, že mi do nich ani voda neteče. Hned na to, jak jsem to zahlásil Radkovi, přehlédl jsem kámen na dně, zakopnul a jak široký tak dlouhý se natáhnul do vody „teplé“ 8°C. a měl jsem po suchu. Odneslo to pořádně pravé koleno, ještě několik dní poté jsem nemohl pořádně chodit. Transport pak už proběhl víceméně bez problémů. Napotřetí jsme už šli v suchých oblecích. I když jsme při oblékání do nich byli trochu prochladlí, chůze nás hodně zahřála. A to nás ještě čekalo oblékání výstroje v úzké chodbičce u vstupu do vody.

Opatrně, abychom moc nezkalili dno, jsme si nasadili ploutve a vyrazili vpřed. Jeskyně je moc pěkná, jenom se spoustou sedimentu a tak jsme museli plavat opravdu opatrně. Po devadesáti metrech jsme se dostali k úžině. Odepnul jsem spodní karabinu na stage, otočil ji proti sobě a vyrazil do úžiny. Špatně jsem to odhadnul a tak jsem se do úžiny nejdříve zapasoval a nemohl dopředu. Než mi došlo, že se musím přitisknout ke dnu a prohrnout bahnité dno, strčil do mě zezadu Radek a úžinou mi pomohl proplavat. Pak už jsme postupovali dopředu, já první, Radek za mnou. Po dosažení volné hladiny na třístém metru jsme se rozdělili. Já jsem pokračoval dál, Radek zůstal a začal na vodící šňůru upevňovat směrové šipky s uvedenými vzdálenostmi, aby poté mohl mapovat. Asi po sto metrech jsem se dostal na začátek šachty. Cestu mi znepříjemňovaly tři paralelní šňůry, místy vytvářející nepříjemné pasti. Šachtou je roura o průměru asi 3m, klesající ve vývrtce přímo dolů. Ve 30m hloubce jsem nechal na šňůře láhev a dále jsem sestupoval jenom s dvojčetem. Dno šachty je v hloubce 47, kdy se prudce otáčí zase zpátky a strmě stoupá do 27m. Cestou končí jedna ze šňůr. Já však pokračuji dál, k místu, kde je na starou, Měkotovu šňůru, napojena nová šňůra. A po ní pokračuji dál. Radek mi při přípravě na sestup říkal, že rozvinuli jen pár desítek metrů, ale zdá se to být nekonečné. Až pak se ve světle svítilny objeví velký buben, ležící na dně lehce posypaný sedimentem. Vytáhnul jsem zpod gumy na dvojčeti umělohmotnou tyčku s okem pro upevnění šňůry pro další postup a chtěl ji zapíchnout do sedimentu na dně. Když jsem však tyčku držel kolmo k tělu, začala se chvět, jaký kdyby se jeskyní proti mně valil proud, ale nic jiného jsem necítil. Když jsem naviják zvedl a začal navíjet, trochu se mi zasekl a já se dostal blízko stěny. Jen jsem se jí lehce dotknul a začaly se z ní odlamovat kusy erodovaného, zčernalého vápence. Postupně jsem se s bubnem dostal až k začátku z něj odvinuté šňůry a připnul ho na D-kroužek na zadku. Odvázal jsem šňůru z drobného výstupku a podle dohody jsem ji začal smotávat až k hodinám ve stoupající části sifonu. Úvazek, který jsem pro tuhle příležitost s sebou vzal byl však krátký. Přivázal jsem tedy šňůru rovnou k hodinám a odřízl přebytečnou část. Kousek pod hodinami končila na malém výstupku další ze šňůr. Odmotal jsem ji a začal navíjet okolo smotku, který jsem si udělal z dříve svinuté šňůry. Jak postupně smotávám šňůru, stoupám už šachtou a najednou vidím, že Radek při mapování stihnul na smotávanou šňůru připevnit šipky se vzdálenostmi. Protože jsem se ale začal blížit k hranici rezervy plynu v lahvích, přestal jsem smotávat a zapíchnul smotek do bahna a pokračoval dál ve výstupu. Po chvilce jsem dorazil ke stage, vzal si ji nazpět, při výstupu trochu ubral na výstupové rychlosti a za chvíli jsem byl u Radka, čekajícího na hladině. Spolu jsme vyrazili nazpět a stále v dobré viditelnosti jsme dorazili k úžině, kterou jsem znovu proplaval s otočenou stage, ale už sám.

            Transport po ponoru nám dal znovu zabrat, oblékání do mokrých, studených věcí byl opravdu hodně nepříjemný zážitek.

            Během sestupu se nám podařilo stáhnout neupevněnou novou vodící šňůru, odstranit několik desítek metrů staré šňůry, připravit si prostor pro další postup a zmapovat asi 100m jeskyně za volnou hladinou.

            Použité směsi: Tx 20/35 (2*12), EAN32 (Al 80’), celková doba ponoru 96minut, maximální dosažená hloubka 47m, teplota vody 8°C, viditelnost při postupu vpřed okolo 10m, zpátky díky sedimentu strženému bublinami trochu horší, okolo 5m.

Zpět